Hlavní strana
E2-E10 Sedlové věžičky PDF Tisk Email

Sedlové věžičkypudorys_cisternaV poslední době byl na některých městských opevněních (Nymburk, Tachov, Dvůr Králové nad Labem, patrně i Frýdlant v Čechách a další) specifikován typ hradby, která prokazatelně nebyla vybavena ochozem (Razím, 1987, 1990). Proto také nebyla ukončena cimbuřím či střílnami, ale koruna byla chráněna pultovým nebo sedlovým ukončením, tedy ve tvaru pultové nebo sedlové stříšky, sloužící k rychlému odvedení srážkové vody.

  Tento typ hradby se vyznačuje i nevelkou tloušťkou, v profilu je při patě nejvýše 1,5 m silná (ale i jen 0,9 m) a u koruny se zeslabuje asi na 1,0 m. Přitom výška hradby bývá i 9 až 10 m. Průvodním jevem zjištěných opevnění je i hustý sled věží a absence parkánu. Věže pak v řadě případů vystupují minimálně před vnější líc hradby a neumožňovaly proto prakticky flankování. To podtrhuje i existence zvláštního typu věží, u nás dosud neuvažovaného, v podobě věžice založené (osedlané) na hradbě. Taková „sedlová“ věž (pol. Baszta nadwieszona, zawieszona, něm. Sattelturm), byť v některých případech půdorysně rozvinutá na krakorcích, nemohla dosáhnout vyšší flankovací schopnosti.Esedlvezschema

  Rostoucí počet objevovaných měst s tímto druhem opevnění pak vede k pracovnímu závěru, že městská hradba bez ochozu byla u nás rozšířenější a to patrně zejména v severovýchodních a severních Čechách. Provenience tohoto typu opevnění je spatřována v severním Německu (Branibory, Západní Pomoří) a snad i v západním Polsku (Gdaňské Pomoří, Velkopolsko, Slezsko).   Popsanou část vnějšího hradebního okruhu hradu Oseka lze evidentně ztotožnit s uvedeným typem opevnění. Věžičky lze interpretovat jako sedlové věže, které jsou zde provedeny skutečně v jednoduché podobě, nevystupují ani minimálně z líce hradby a jedna čelní proluka neumožňovala vůbec boční střelbu. 

  Nízká úroveň vědomostí plynoucí z počátečního stavu výzkumu uvedených opevnění (u hradů zvláště), a to nejen u nás, ale kupodivu i v Německu, jeho původním teritoriu, nedovoluje přesnější datování. Výše jmenovaná opevnění městská jsou rámcově vřazena do období od konce 13. století do poloviny 14. století s připomenutím, že výstavba hradeb, jak je doloženo na řadě případů, trvala u měst i několik desetiletí. Datování těchto městských opevnění se opírá mimo jiné i o časové zařazení severoněmeckých opevnění, která převážně patří přelomu 13. a 14. století, v kontextu vztahů a vzájemných vlivů Čech a Braniborska, posledních Přemyslovců a Askánců.

Esedlvez  Zjištění nového typu opevnění i na hradu Rýzmburku (Oseku) rozšiřuje okruh staveb k poznání tohoto specifického druhu středověkých fortifikací. Vybízí zároveň k pečlivému průzkumu hradních objektů a opatrnosti při mechanickém aplikování cimbuří při rekonstrukcích. Vodítkem může být malá tloušťka hradby, hustý sled málo vystupujících věží a, jak ukazuje stavební řešení na Rýzmburku, i výskyt svislých pracovních spár v horní části hradby, které mohou signalizovat existenci sedlových věží. Předběžně lze i usuzovat, že tento typ opevnění se uplatňoval hlavně ve vnější vrstvě předhusitského systému hradního opevnění – s nejdelším obvodem, protože nevyžadoval velký počet obránců, stačilo obsadit věže. Kurtiny pak, bez ochozu, neumožňovaly po zdolání vnější stěny útočníkemkomunikaci k věžím a do vnitřního prostoru a útočník bez možnosti pohybu byl dobrým terčem pro střelce z vnitřních prostor hradu.

 

Zdroj: Ing. Ivan Lehký, Hrad Osek

Aktualizováno Pátek, 20 Srpen 2010 10:37
 
© Copyright www.hradosek.cz • Všechna práva vyhrazena. Bez souhlasu autora je jakékoli užití fotografií či textů zakázáno.