Hlavní strana Historie Zdrojové texty Nad počátky hradů české šlechty - Krašov
Nad počátky hradů české šlechty - Krašov PDF Tisk Email
seznam článků
Nad počátky hradů české šlechty
Krašov
Říčany a Vimburk
Jindřichův hradec, Rýzmburk, Lichnice
Rýzmburk
Lichnice v železných horách
K typologickým a sociálním souvislostem počátků českých šlechtických hradů
Prameny
Poznámky pod čarou
Všechny strany

Krašov

 

 

U šlechtického hradu nad řekou Berounkou na severním Plzeňsku jde především o problém doby jeho vzniku. J. Klápště není jediný, kdo upozorňuje, že místo Crassow uvedené v predikátu jistého Theodorika k roku 1232 nemusí být nutně totožné se zmíněným hradem. Obhájcem opačné varianty, podle níž se v predikátu hovoří již o hradě, je T. Durdík, který se opírá o závěry svého dosud blíže nepublikovaného archeologického výzkumu z let 1970 a 1971 (naposled Durdík – Bolina 2001, 102–103). Klápštěho prvenství spočívá v tom, že nedostatečně prezentované výsledky archeologického výzkumu odmítá přijmout za bernou minci, zvláště když keramický materiál představený v nálezové zprávě zatím nedokazuje Durdíkovu ranou dataci. Ostatní argumenty proti ztotožnění lokality jmenované r. 1232 jako Crassow s hradem vycházejí z pořadí Theodorika z Krašova v řadě svědků listiny z roku 1232 a ze skutečnosti, že se Krašov v pramenech znovu objevuje až k roku 1283, zatímco mezitím se Theodorik a jeho potomci píší s predikátem z Krašovic. J. Klápště konstatuje, že z ojedinělého predikátu de Crassow z roku 1232 nelze odvodit důkaz existence hradu nad Berounkou
k tomuto datu a že až do důkladné publikace Durdíkova archeologického výzkumu nelze říci více, než že hrad vznikl někdy před rokem 1283 (Klápště 2003, 787–788, 797).

Do diskuse o počátcích Krašova lze přinést ještě další, dosud nevyužité prameny. Nejprve je třeba zdůraznit zeměpisné souvislosti. Hrad Krašov se nachází na levém břehu Berounky východně od Plas. Kromě hradu nesou stejné jméno v tomto západočeském regionu ještě dvě lokality – samota s mlýnem blízko hradu a vesnice severozápadně od Nečtin. Jihozápadně od Plas leží vesnice Krašovice (obr. 1). Z listin, které seřadil J. Klápště (2003, 788), je zřejmé, že Krašovice uváděné v predikátech od roku 1252 jsou totožné s vesnicí blízko Plas. Se jménem Krašov to však takto prosté není. Položíme-li si otázku, o jaký jde Krašov v Theodorikově predikátu z roku 1232, přicházejí teoreticky v úvahu čtyři možnosti: 1. hrad nad Berounkou, 2. uvedená samota (osada?) blízko hradu, 3. vesnice u Nečtin, 4. nějaký zaniklý Krašov. Tato otázka by na většině českého území ve třetině 13. století byla neřešitelná. Zde se však o řešení můžeme pokusit díky tomu, že se pohybujeme v oblasti již tehdy do značné míry rozdělené mezi církevní instituce, které projevovaly bezprecedentní zájem na písemném potvrzení svých majetků.

Listinou z roku 1232, v níž je jako svědek uveden Theodericus de Crassow, potvrzuje král Václav I. klášteru v Teplé držbu jeho území (CDB III/1, č. 20). Krašov u Nečtin leží blízko Teplé, kde byla listina vytvořena, a tak by využití zdejšího svědka teoreticky přicházelo v úvahu. Jenže vesnice se stejnojmenným újezdem se již asi v 80. letech 12. století (podle falza přibližně z poloviny 13. století) stala
majetkem kladrubského benediktinského kláštera, v jehož držení je spolehlivě doložena ještě roku 1239 (CDB III/1, č. 101; Nový 1972, 132; Čechura 1979, 236–237; Kubů 1979; Charvátová 1995). Z podobného pohledu posuďme hrad a samotu Krašov nad Berounkou. Místo, kde tyto lokality nacházíme, bylo ve 2. čtvrtině 13. století v zájmovém území dalších dvou významných klášterů – pražských benediktinek u sv. Jiří a blízkých cisterciáků z Plas. Hrad Krašov leží na katastru vesnice Bohy, která na prahu 30. let 13. století patřila benediktinkám, jejichž majetek tehdy papež přijal pod svou ochranu. O této skutečnosti nemůže být pochyb, neboť seznam široce rozptýlených vsí uvedený v papežské listině obsahuje trojici Buiesili, Lublin a Bosez, tedy Bujesily, Liblín a Bohy, které spolu přímo sousedí (CDB III/1, č. 40; Profous 1954, 118–119). S katastrem vesnice Bohy na levém břehu řeky dále hraničí vsi Brodeslavy a Všehrdy, jejichž katastry dosahují až téměř k hradu Krašovu od západu a severu. Obě tyto vesnice byly součástí územního bloku panství plaského kláštera, které se v průběhu 2. čtvrtiny 13. století systematicky a cílevědomě zvětšovalo právě tímto směrem – od Plas a Kralovic k Berounce. Tendence takto směřované majetkové územní expanze je zcela zřejmá. Roku 1229 klášter koupil od panovníka Všehrdy, které sice dostal již dříve, ale směnil je za sousední Hodyni.
Tuto ves pak klášter krátkodobě ztratil, ale roku 1240 mu ji král definitivně prodal. Přibližně ve stejné době získal opat také Dřevec, Buček, Brodeslavy a další okolní vesnice, jež se všechny jmenují v ochranném papežském privilegiu pro Plasy z roku 1250 (CDB IV/1, č. 192a; Čechura 1979; Charvátová 1992; 1993).

Je tedy velice pravděpodobné, že samotné místo, kde stojí hrad Krašov, bylo na počátku 30. let 13. století majetkem pražských benediktinek a těsně je svíralo panství plaských cisterciáků, kteří systematicky postupovali od západu právě tímto směrem (obr. 1). Představíme-li si, že by zde roku 1232 hrad skutečně již existoval, byl by zcela pohlcen v cizí majetkové držbě. Nutně bychom museli vyjádřit podiv nad tím, že by Theodorik z Krašova, svědčící na královských listinách ve prospěch Plas, nedokázal získat žádné hradní zázemí právě na počátku existence hradu, kdy zde zjevně docházelo k uvolňování zeměpanského majetku, a musel se smířit s tím, že vesnice v nejtěsnějším předpolí hradu (Brodeslavy a Všehrdy) získávají cisterciáci. Okolnosti a důvody vzniku hradu za těchto podmínek bychom dokázali stěží vysvětlit.

Za jakých jiných, změněných okolností hrad vznikl, se můžeme jen domýšlet, také úvahy nad touto věcí však nepostrádají zajímavost z širšího hlediska. Z předešlého odstavce lze podle našeho názoru vyvodit, že Krašov zmiňovaný v predikátu z roku 1232 není totožný ani s hradem ani se samotou pod ním, a tak nám zbývá jiný, dnes neznámý Krašov. Dosavadní bádání ztotožňuje Theodorika z Krašova (Crassow) z listiny pro tepelský klášter z roku 1232 se stejnojmenným svědkem na listinách z roku 1252 pro plaské cisterciáky, který užívá predikát z Krašovic (Crassewiz, Crasseuiz; CDB IV/1, č. 233–236). Pouze ojediněle se objevil názor, že vzhledem k rozdílu v přídomcích jde o dvě různé osoby, snad o otce a syna (Kubín 2000, 79). Uvažovaný Theodorik je všeobecně pokládán za první doloženou postavu šlechtického rozrodu Hroznatovců, potomků blahoslaveného Hroznaty Tepelského, kteří užívali znak trojice jeleních parohů. V řadě za Theodorikem zmiňovaným k roku 1252 s přídomkem z Krašovic následuje Sezema, nejspíše syn, píšící se rovněž po Krašovicích, ale od roku 1283 po Krašově. Sezema měl tři nebo čtyři syny, z nichž Sezema se od roku 1313 píše po Vrtbě, Racek ještě roku 1313 po Krašově, ale 1315 již po Bělé, Bušek po Krašově a u Theodorika se předpokládá setrvání na Krašovicích (1287 Theodericus de Cressawe: RBM II, č. 1406; Sedláček 1905, 119; Kočka 1930; 1932, passim).

Krašov z roku 1232 bychom podle názvu měli hledat především v okolí Krašovic, kde se také zřejmě koncentrovala rodová majetková základna. Názorně to ukazují hrady Vrtba a Bělá, ležící blízko sebe v samotném sousedství Krašovic, a jen 8 km vzdušnou čarou vzdálený hrad Frumštejn u Všerub, doložený sice až v polovině 14. století, ale spojený rovněž s Hroznatovci (Čihák – Fritz – Miler – Valenta 1989). Velmi zajímavé jsou dva doklady svědka zvaného Detricus de Hunchice, tedy Dětřich (Theodorik) z Hunčic, na listinách z roku 1238 a 1251 (CDB III/1, č. 188; IV/1, č. 203). Ves tohoto jména leží právě pod Frumštejnem, a tak se nabízí možnost, že uvedený muž je totožný s Theodorikem z Krašova (Krašovic). Tuto možnost podporuje skutečnost, že uvedené listiny se týkají majetkové transakce mezi králem a plaským opatem (obě se vztahují ke Kožlanům a Žihli) a Detricus zde v obou případech figuruje na samotném konci svědecké řady hned za Vicemilem ze Všerub, tedy zcela shodně jako Theodericus de Crassow na listině z 8. června 1232 (CDB III/1, č. 20). Jde-li skutečně o jednu osobu, a je to velmi pravděpodobné, pak by se v rozmezí let 1232–1252 vyskytovala se třemi různými predikáty.

Obr. 1. Hrad Krašov a okolí.

Obr. 1. Hrad Krašov a okolí. Světle šedou vyznačeny vesnice cisterciáckého kláštera v Plasech k roku 1250 (podle Čechura 1979), tmavě šedou vesnice benediktinek od sv. Jiří na Pražském hradě k roku 1233. Čísly vyznačeny lokality zmiňované v textu: 1 hrad Bělá, 2 Bohy, 3 Borek, 4 Brodeslavy, 5 Buček, 6 Bujesily, 7 Dřevec, 8 hrad Frumštejn, 9 Hodyně, 10 Hunčice, 11 Chříč, 12 Kozojedy, 13 Kožlany, 14 Kralovice, 15 hrad Krašov, 16 Krašov (u Nečtin), 17 Krašovice, 18 Liblín, 19 Plasy, 20 Potvorov, 21 Rakolusky, 22 hrad Vrtba, 23 Všehrdy, 24 Všeruby, 25 Žihle. Podle podkladu autora připravil J. Krechler. — Abb. 1. Die Burg Krašov und Umgebung. Hellgrau sind die Dörfer des Zisterzienserklosters in Plasy zum Jahr 1250 markiert (nach Čechura 1979), dunkelgrau die Dörfer der Benedikterinnen von St. Georg auf der Prager Burg zum Jahr 1233. Durch Nummern sind die im Text erwähnten Lokalitäten gekennzeichnet: 1 Burg Bělá, 2 Bohy, 3 Borek, 4 Brodeslavy, 5 Buček, 6 Bujesily, 7 Dřevec, 8 Burg Frumštejn, 9 Hodyně, 10 Hunčice, 11 Chříč, 12 Kozojedy, 13 Kožlany, 14 Kralovice, 15 Burg Krašov, 16 Krašov (bei Nečtiny), 17 Krašovice, 18 Liblín, 19 Plasy, 20 Potvorov, 21 Rakolusky, 22 Burg Vrtba, 23 Všehrdy, 24 Všeruby, 25 Žihle. Angefertigt nach der Unterlage des Autors von J. Krechler.


Užívání predikátů podle různých majetků jedinou osobou v jediném období není nic neobvyklého a Krašov mohl být u Theodorika jen jedním z míst, po kterých se psal. 1  Přesto se však naskýtá otázka, zda by Theodorik (Detricus) používal predikát po nevýznamných Hunčicích, pokud by ve stejné době byl již vlastníkem nového hradu nad Berounkou.

 

Obr. 2. Krašovice v tzv. Prvním vojenském (josefském) mapování

Obr. 2. Krašovice v tzv. Prvním vojenském (josefském) mapování, 80. léta 18. století. Na jižním okraji Krašovic kostel sv. Jiljí (na rozdíl od svého barokního nástupce přibližně orientovaný), v jeho jihozápadním sousedství vyvýšený terénní útvar, patrně pozůstatek panského sídla (vyznačen šipkou). — Abb. 2. Krašovice auf der sog. Ersten militärischen (Josefinischen) Landesaufnahme, 80. Jahre des 18. Jahrhunderts. Am Südrand von Krašovice die St. Ägidiuskirche (zum Unterschied von ihrem barocken Nachfolger annähernd orientiert), in seiner südwestlichen Nachbarschaft eine erhöhte Geländeformation, offenbar der Rest eines Herrensitzes.


Lze se právem domnívat, že lokalita jménem Krašov byla starým rodovým sídlem, jehož jméno se v predikátu občas používalo bez ohledu na to, že citovaná osoba v danou chvíli již sídlila na jiném místě. Jméno Krašov zřejmě požívalo velké vážnosti. K tomuto názoru dospějeme s otázkou, jak hrad Krašov nad Berounkou, založený pány z Krašovic, ale od této vesnice oddělený dobrých 22 km vzdušnou čarou nad členitou krajinou panství plaských mnichů, přišel ke svému jménu. Protože si umíme jen těžko představit, že by si Krašovičtí pouhou shodou okolností vystavěli svůj hrad právě v místě příbuzného jména, je třeba předpokládat, že na hrad přenesli „své“ rodové jméno.2 Pokládáme za reálné, že Krašovem z roku 1232 bylo například drobné opevněné sídlo na jihozápadním okraji Krašovic, v terénních zbytcích v nedávné minulosti ještě patrné (Sommer 1838, 348). V sousedství tohoto sídla stojí kostel sv. Jiljí, dnes barokní novostavba ze 70.–80. let 18. století, ale doložený již po polovině 14. století (zejm. Kočka 1932, 101–104). Doložené stáří Krašovic a patrocinium kostela opravňují k předpokladu, že kostel byl původně románský a souvisel s opevněným dvorcem. Zda toto, nebo nějaké jiné sídlo v blízkém okolí původně neslo jméno Krašov, se můžeme domýšlet, prokázat to však nelze.3 Pravděpodobností existence rodového sídla jménem Krašov v prostorové vazbě na ves Krašovice se však ještě více komplikuje výklad predikátu z Krašova v písemných pramenech. Je například otázkou, zda tento Rackův predikát z roku 1313, vzápětí nahrazený Bělou, se skutečně vztahuje ke vzdálenému hradu nad Berounkou, nebo k uvažované mnohem bližší lokalitě. Existuje však ještě další možnost. Racek mohl používat bratrův predikát bez ohledu na to, zda měl k hradu Krašovu majetkový vztah.4

Vraťme se však k samotnému hradu Krašovu nad Berounkou, jehož existenci v průběhu 2. poloviny 13. století napovídají kromě písemných pramenů také archeologické nálezy (Klápště 2003). Dobu aokolnosti vzniku hradu lze jen nepřímo odvodit z historických souvislostí. Pokud se Krašov opakovaně vyskytuje počínaje rokem 1283 ve spojení se Sezemou, je pravděpodobné, že právě tento muž byl zakladatelem hradu. Sezema se objevuje mezi předními zemskými šlechtici, kteří si roku 1283 vymohli a převzali mladého Václava II. z moci Oty Braniborského a pak obsadili nejvýznamnější zeměpanské úřady (např. Vaníček 2002a, 387). Postavení královského stolníka nespadlo Sezemovi jistě samo do klína. Jen v náznacích nás však prameny informují o jeho příslušnosti k dravé skupině pánů chaotické doby předcházející jejich zásluhám o krále a poté o účasti v bojích panských skupin o moc v zemi a nad mladým panovníkem (Šusta 1935, 309, 338, 342). Sezemovo postavení zřejmě žádalo mít vlastní hrad a k jeho vzniku a umístění mohla přispět léta anarchie po bitvě na Moravském poli. Z časté přítomnosti Krašovických na listinách pro plaský klášter lze soudit, že měli během 13. století k cisterciákům úzký vztah, vyloučit nelze ani určitý lenní poměr.5 Klášter byl zřejmě také jejich vytouženým místem posledního odpočinku (Kočka 1932, 124). Strategicky výhodná skalnatá ostrožna v ohybu Berounky byla pro stavbu hradu na mnoha kilometrech říčních břehů nejpříhodnějším místem, jehož cenu si jistě uvědomovali také plaští mniši. Ať již hrad vznikl s jejich souhlasem nebo bez něho, podstatný byl zřejmě zisk vesnice Bohy, na jejímž katastru dnes hrad Krašov stojí. Není známo, kdy přesně se tak stalo, ale v průběhu 14. století se k hradu dostaly ještě další vesnice ležící právě v tuto stranu – Kozojedy, Borek a Rakolusky. Kozojedy, kde byl v polovině 14. století farní kostel, se staly tržním střediskem hradního panství. Majetek příslušející ke Krašovu však zřejmě ležel iv jiných směrech, jak naznačuje držba Buška z Krašova v Chříči severovýchodně od hradu roku 1318 (Kočka 1930, 304–305). Jak známo, po roce 1278 velmi trpěly církevní statky anarchií v zemi a nejinak tomu zjevně bylo také s Plasy. Prozrazuje to nejen známá listina z roku 1281, v níž cisterciáci uzavírají smlouvu s klášterem Na Zderaze o využití kostela v Potvorově k ochraně poddaných (RBM II, č. 1235), ale také doklady škod způsobených klášteru okolní drobnou šlechtou (Čechura 1979, 266–268). Je příznačné, že na písemném urovnání jednoho z takových sporů svědčí roku 1287 Theodericus de Cressawe (RBM II, č. 1406). Zdá se, že náklonnost mocensky sílících Krašoviců mohla být pro cisterciáky během „zlých let“ velmi výhodná, a tak vznik hradu Krašova na cenném místě při okraji svého území mohli pokládat za nutný i prospěšný kompromis.6 Jak jsme již uvedli, pokládáme existenci hradu Krašova k roku 1232 nejen za neprokázanou, ale také za krajně nepravděpodobnou. Jeho vznik je třeba hledat spíše až v souvislosti s osobou Sezemy z Krašovic, který se v listinách objevuje roku 1268, od roku 1283 pak s predikátem z Krašova. Právě Sezema dosáhl vzestupu mezi přední zemské velmože, který mu zřejmě umožnil zisk nového majetku a výstavbu hradu. Připomeňme ostatně, že podle „kastellologické“ teorie budovali nejstarší zděné hrady za Václava I. pouze příslušníci nejvýznamnějších panských rodů (Durdík – Bolina 2001, 150), a toto postavení rozhodně nelze rodu z Krašova/Krašovic pro dobu jednookého krále přisoudit.

 



Aktualizováno Středa, 23 Únor 2011 09:06
 
© Copyright www.hradosek.cz • Všechna práva vyhrazena. Bez souhlasu autora je jakékoli užití fotografií či textů zakázáno.