Hlavní strana Historie Zdrojové texty Nad počátky hradů české šlechty - Říčany a Vimburk
Nad počátky hradů české šlechty - Říčany a Vimburk PDF Tisk Email
seznam článků
Nad počátky hradů české šlechty
Krašov
Říčany a Vimburk
Jindřichův hradec, Rýzmburk, Lichnice
Rýzmburk
Lichnice v železných horách
K typologickým a sociálním souvislostem počátků českých šlechtických hradů
Prameny
Poznámky pod čarou
Všechny strany
Říčany a Vizmburk

Dva hrady z 2. poloviny 13. století patřily stavebníkům, kteří se z úrovně nevýznamné šlechty vyšplhali mezi přední postavy domácí a mezinárodní politiky českého státu. Jejich vzestup byl přitom poměrně rychlý, a tak zřejmě nestačili vytvořit výjimečný ekonomický potenciál jako šlechta, která měla možnost dlouhodobě budovat a rozvíjet svou majetkovou doménu (Klápště 2003). Osud těchto stavebníků se zřejmě dosti podobal osudu Sezemy z Krašova, ale bližší srovnání hospodářských možností prameny nedovolují.

Obr. 3. Říčany, hrad. Obr. 3. Říčany, hrad. Zřícenina raně gotického paláce se zbytky žebrově klenuté síně ve 2. patře (převzato z Trnka 1913).— Abb. 3. Říčany, Burg. Die Ruine des frühgotischen Pa- lasts mit den Resten eines rippengewölbten Saales im 2. Stockwerk (übernommen von Trnka 1913).

 

„Kastellologické“ pojetí klasifikuje Říčany a Vizmburk jako špičkové šlechtické hrady své doby a označuje je za „miniatury“ typu hradu s obvodovou zástavbou, který byl vyhrazen hradům královským. Stavebníci obou hradů byli podle této koncepce tak vysoce postavení, že si mohli zcela výjimečně dovolit vybudovat hrady srovnatelné s panovnickými a ještě k tomu použít kvalitní královskou stavební huť (Durdík 1999, 198; 2000, 41; Durdík – Bolina 2001, 87–88). Toto pojetí vychází z představy o přetrvávající typové diferenciaci mezi šlechtickou a královskou hradní architekturou ve 2. polovině 13. století, přičemž „diametrální rozdíly mezi oběma skupinami měly stále řádový charakter“ (Durdík – Kašpar 2002, 85). J. Klápště oba hrady takto společensky výjimečně nehodnotí. Míní, že jejich stavebníci sice vytvořili honosné hrady, ale o naprostém vrcholu šlechtické hradní architektury vzhledem ke skutečnému ekonomickému postavení dotčených pánů bezvýhradně hovořit nelze.

Se závěry J. Klápštěho lze souhlasit ještě z jiných důvodů, než které uvádí. Neexistuje důkaz o tom, že by dispozice a stavební provedení obou hradů tak jednoznačně odpovídaly jakémusi ideálnímu královskému hradu, aby je bylo možno charakterizovat jako jeho „miniatury“. Schematičnost takového pohledu mimo jiné prozrazuje již samotné konstatování jeho autora, že právě kromě Vizmburka a Říčan žádné další „nesporné ukázky“ takového hradu neznáme (Durdík – Bolina, 2001, 87). Menší hrad s tzv. obvodovou zástavbou nemůžeme jednoduše a jednosměrně geneticky a provenienčně odvozovat od většího, který jsme prohlásili za primární. Výkopem kompletně odhalený půdorys Vizmburka je opravdu charakteristický obvodovou zástavbou, jeho vztah k ideálnímu královskému hradu stejné charakteristiky je však iluzorní. Je opravdu tak typově odlišný od tzv. bergfritového typu, když má rovněž v čele útočištnou věž? Dispozici Vizmburka mohly ovlivnit specifické faktory, které s ideálním „prototypem“ královského hradu nemusejí nijak souviset. V potaz je třeba brát jeho staveniště, které bylo relativně široké, vymezil je obvodový příkop vysekaný do měkké skály a jednotlivé objekty hradu nebylo nutno řadit s lineární tendencí.

 

Obr. 4. Říčany, hrad.

Obr. 4. Říčany, hrad. Detail jednoho z dochovaných sdružených oken v 1. patře raně gotického paláce. Foto V. Razím 2003. — Abb. 4. Říčany, Burg. Detail eines der erhaltenen Kuppelfenster im 1. Stock des frühgotischen Palastes. Foto V. Razím 2003.

 

Opustíme-li zajetí typologického dogmatu, není nutné na Vizmburk nahlížet z principu odlišně než například na Krašov, který měl zřejmě přibližně shodně sociálně situovaného stavebníka, ale byl umístěn na úzké ostrožně, a tak je dnes zařazen k tzv. bergfritové dispozici. Tento typ dispozice je prý charakteristický pro hrady po všech stránkách méně náročné, a proto zůstal téměř výlučně vyhrazen šlechtě, disponující oproti panovníkovi nesrovnatelně menšími možnostmi (Durdík – Bolina 2001, 100). Dělítko vložené mezi dispozici Vizmburka a hrady tzv. bergfritové dispozice je zjevně umělé a postrádá jasné opodstatnění. Nelze je zdůvodnit ani údajným použitím kvalitní královské hutě na Vizmburku a Říčanech, které není žádným způsobem doloženo. Pokud jde o Říčany, je vůbec otázkou, lze-li existenci žebrově zaklenutého horního patra a několika výtvarně pojednaných ostění paláce vydávat za natolik nadstandardní, že je nutno vyslovovat tvrzení o působení královské hutě (obr. 3; 4). V kulturní krajině středních Čech a v blízkém sousedství pražských měst, kde ve 2. polovině 13. století na řadě míst probíhala výstavba profánních a sakrálních staveb vysoké úrovně, jistě nebyla o schopné kameníky nouze. Podobně je tomu s Vizmburkem, jehož výtvarnou úroveň je třeba také vnímat relativně. Koncentrická dispozice hradu se silnou obvodovou zdí, umístění v terénu i jednorázový řízený zánik již v roce 1447 zabránily rozpadu dispozice do stran a rozchvácení kamenických prvků, a tedy také ztrátám na celkovém obrazu kamenické úrovně. Mnoho architektonických článků známe jen díky kompletnímu odkryvu hradu, zatímco u velké části ostatních hradních zřícenin tuto možnost nemáme, a tak nám jejich někdejší výtvarná úroveň převážně nebo docela uniká. Pokud je přesto možno soudit, že byl raně gotický Vizmburk po této stránce mezi ostatními šlechtickými hrady nadprůměrný, je třeba přihlížet také k tomu, že zde měl stavitel k dispozici velmi kvalitní, snadno opracovatelný a dobře dostupný kámen. A také na Vizmburku musíme kameníka a jeho výtvarný rukopis hledat v první řadě v regionu. Již bylo v literatuře poukázáno na možnou souvislost s proboštstvím břevnovských benediktinů v blízké Polici nad Metují, vyloučit však nelze ani dal- ší zdroje, včetně lokalit za slezskou hranicí (zejm. Hejna 1982; 1983; Kuthan 1994, 448–452). Je-li řeč o nutnosti nezapomínat na relativitu dnešního vnímání výtvarné úrovně hradních staveb, připomeňme opět příklad Krašova. Reálný předpoklad vztahu jeho stavebníka k Plasům umožňuje uvažovat o využití kvalifikovaných sil pracujících ve 2. polovině 13. století pro cisterciáky také při stavbě hradu. Pokud je dnes zřícenina hradu téměř prosta výtvarně pojednaného detailu, nelze to pochopitelně vydávat za věrný odraz skutečnosti a sociálního postavení stavebníka. Zatímco předpoklady pro dnešní přítomnost kamenického detailu na Vizmburku jsou mimořádně dobré, v případě Krašova je tomu právě naopak.

 

Obr. 5. Vizmburk, hrad.

Obr. 5. Vizmburk, hrad. Jižní klenutá síň v průběhu archeologického výzkumu. Specifická dispozice hradu, jeho řízené zboření roku 1447, odlehlost místa a kompletní odkryv interiérů poskytly mimořádně úplnou představu o původní výbavě kamenickými prvky. Foto z archivu autora, 1977. — Abb. 5. Vizmburk, Burg. Südlicher gewölbter Saal im Verlauf der archäologischen Forschung. Die spezifische Disposition der Burg, seine angeordnete Schleifung im Jahre 1447, die Abgelegenheit des Ortes und eine komplette Abdeckung der Interieure gewähren eine außerordentlich vollständige Vorstellung von der ursprünglichen Ausstattung mit Steinmetzeelementen. Foto aus dem Archiv des Autors, 1977.

 



Aktualizováno Středa, 23 Únor 2011 09:06
 
© Copyright www.hradosek.cz • Všechna práva vyhrazena. Bez souhlasu autora je jakékoli užití fotografií či textů zakázáno.