Hlavní strana Historie Zdrojové texty Nad počátky hradů české šlechty - Jindřichův hradec, Rýzmburk, Lichnice
Nad počátky hradů české šlechty - Jindřichův hradec, Rýzmburk, Lichnice PDF Tisk Email
seznam článků
Nad počátky hradů české šlechty
Krašov
Říčany a Vimburk
Jindřichův hradec, Rýzmburk, Lichnice
Rýzmburk
Lichnice v železných horách
K typologickým a sociálním souvislostem počátků českých šlechtických hradů
Prameny
Poznámky pod čarou
Všechny strany
Jindřichův Hradec, Rýzmburk, Lichnice

Tři hrady rozeseté po různých koutech Čech spojují podle „kastellologické“ koncepce vlastnosti, které poukazují ke královskému zakladateli. Jde o tzv. hrady s obvodovou zástavbou, které mají představovat jeden z typů nejstaršího horizontu královské hradní architektury. Jsou to většinou rozměrné dispozice s větším množstvím budov, které tvoří součást obvodového opevnění, a s jednou či nezřídka více věžemi. Náročná realizace těchto hradů probíhala v delším časovém období, a proto prý lze u nich zvláště dobře rozlišit tři základní etapy výstavby, platné pro většinu středověkých hradů. Přestože je údajně takovýto nárůst stavby v etapách logický, byl rozeznán teprve novodobými archeologickými výzkumy (jejich seznam však není uváděn). V první etapě byla vztyčena obvodová hradba, věž a v minimálním rozsahu také obytná část, ve druhé etapě přibyly objekty nutné pro každodenní obytný a hospodářský provoz a teprve v poslední fázi výstavbu uzavřely budovy prestižního a reprezentativního účelu. Postup výstavby hradů s obvodovou zástavbou prý potvrzují ty vzácné příklady, kdy se takovýto rozestavěný královský hrad po realizaci první z etap dostal do rukou šlechtice. Ten již údajně nebyl schopen vzhledem ke svým řádově menším možnostem a potřebám pokračovat v původním záměru, a hrad v podstatě zůstal v nehotovém stavu. Dnes se proto tento hrad prozradí dokončeným opevněním s nápadně prázdnou vnitřní plochou. Hlavními ukázkami takovýchto hradů mají v Čechách být právě Jindřichův Hradec, Rýzmburk a Lichnice (naposled Durdík – Bolina 2001, 80–82). J. Klápště přirozeně odmítá určení stavebníka trojice hradů jen podle jejich dispozice, když žádné relevantní prameny takovému závěru nenasvědčují.

 

 

Obr. 6. Jindřichův Hradec, hrad.Obr. 6. Jindřichův Hradec, hrad. Půdorys středověkého stavu podle T. Durdíka (1999, 230): 1 – výzkumem zjištěný val, 2 – mladohradištní příkop, 3 – středověké příkopy, 4 – zdivo z prvé poloviny 13. století. Objekty zmiňované v textu: a– válcová útočištná věž, b – románsko- gotický palác, c – brána do jádra hradu, d – brána, e – brána ahradba předhradí. — Abb. 6. Jindřichův Hradec, Burg. Grundriss des mittelalterlichen Zustandes nach T. Durdík (1999, 230): 1 – durch Forschung festgestellter Wall, 2 – Frühburgwallzeitlicher Graben, 3 – mittelalterliche Gräben, 4 – Mauerwerk aus der ersten Hälfte des 13. Jahrhunderts. a – Rundfluchtturm, b – romanisch-gotischer Palast, c – Tor in die Kernburg, d – Tor, e – Tor und Wehrmauer der Vorburg.

 

Zastavme se nyní u diskuse k původci jednotlivých uvedených hradů. U Jindřichova Hradce shrnuje J. Klápště prameny, které svědčí pro svobodnou majetkovou držbu tohoto hradu Vítkovci (počínaje první zprávou z roku 1220) a poukazují na rozvoj rodu a jeho rezidenční lokality v dalším průběhu 13. století. Pokud chce nositel tvrzení o královském staviteli zdejšího hradu argumentovat svým archeologickým výzkumem, musí – stejně jako v případě Krašova – nejdříve odpovídající formou prezentovat jeho zjištění. Závažná je otázka údajného hradiště, do něhož měl být vrcholně středověký hrad vložen, stejně jako otázka skutečně exaktních zjištění archeologického výzkumu o vývoji hradního areálu. Samotná velikost hradbou vymezené plochy hradu nemůže být důkazem královského stavebníka. Pokud jde o dispozici hradu, je třeba podle našeho názoru vedle její značné rozlohy zdůraznit několik dalších otázek, které by neměly být v dané diskusi opomíjeny. Podezřelá je již představa, že prvotní („královská“) dispozice jádra hradu sestávala z obvodové zdi, dvou nárožních věží a paláce v čele, přičemž právě tento palác měl být oním „nezbytným minimem“ obytné složky hradu, které pak Vítkovcům – když se rozestavěného hradu zmocnili – zřejmě víceméně postačovalo (srov. Durdík – Bolina 2001, 82). Situování paláce právě v čele jádra hradu je vysvětlováno tak, že v té době zde ještě stále plnilo svou funkci hradištní opevnění, a tak masivní hlavní hradba kolem hradu mohla být stavěna až následně (Durdík 1999, 230). Na jiném místě se však oznamuje, že právě na čelní straně, tedy směrem k městu, polohu avizovaného hradištního opevnění neznáme (Durdík 1993, 70).

 

Obr. 7. Jindřichův Hradec, hrad.

Obr. 7. Jindřichův Hradec, hrad. Válcová útočištná věž v těsném sousedství románsko-gotického paláce (vlevo). Foto V. Razím 2003. — Abb. 7. Jindřichův Hradec, Burg. Rundfluchtturm in enger Nachbar- schaft des romanisch-gotischen Palasts (links). Foto V. Razím 2003.

 

Obr. 8. Jindřichův Hradec, hrad.
Obr. 8. Jindřichův Hradec, hrad. Vstupní portálek 1. patra útočištné věže. Foto V. Razím 2003. — Abb. 8. Jindřichův Hradec, Burg. Eintrittsportal in den 1. Stock des Rundfluchtturmes. Foto V. Razím 2003.

 

Z dosavadních prezentací rekonstrukce podoby dispozice hradu v jeho nejstarší, údajně královské fázi, které se odvolávají na dosud zběžně publikovaná zjištění archeologického výzkumu, získáváme především dojem, že jde spíše o nepodloženou konstrukci než o informace reflektující skutečný stav poznání. Ze strohých informací o stavu archeologických terénů v prostoru hradu je zřejmé, že i přes absenci nálezů jasných stop další obytné zástavby nemůžeme její existenci již v 1. polovině 13. století vyloučit. Naopak je třeba vážně počítat s eventualitou, že dochovaný románsko-gotický čelní palác jádra hradu není nejstarší stavbou tohoto určení, a to nejen kvůli neobvyklému umístění v nejméně chráněné části dispozice, ale také kvůli svému půdorysnému vztahu k válcové útočištné věži. Hlavní smysl věže, založený zpravidla na izolovanosti vůči ostatní zástavbě, byl vybudováním paláce do značné míry popřen. I těsné, přitom neorganické „nalepení“ paláce na věž svědčí o tom, že se při stavbě věže s palácem nepočítalo.7

Nejisté jsou podle našeho názoru rovněž umístění původní brány do jádra hradu jihozápadně od válcové věže, stáří věžové brány severně od věže (přičítané bez bližšího vysvětlení 1. polovině 13. století) či rozsah předhradí. Datace první příčné hradby předhradí do 1. poloviny 13. století (Durdík 2000, 21; Durdík – Bolina 2001, 82) zřejmě vychází z tvarosloví sedile v průjezdu brány. U sedile je však třeba uvažovat o mladším původu v řádech desítek let i o eventualitě druhotného použití.8 Vývoj dispozice jindřichohradeckého hradu ve 13. století mohl být i značně rozdílný oproti konstrukci, která zde vidí nedokončený královský hrad, následně retardující v důsledku vítkovského úchvatu. Nedostatek konstant v dosavadních vědomostech o podobě hradní dispozice v počátcích její existence nám nedovoluje vydávat ji za jeden z pevných kamenů, na nichž by mohla být stavěna teorie o jedné ze zásadních společenských tendencí ve vztahu mezi panovníkem a přední českou nobilitou. Zdání mimořádné velikosti hradní dispozice, která by měla vycházet z konceptu údajného královského díla, nemůže být vyvoláváno ani doposud nepodloženým řazením opevnění předhradí již do 1. poloviny 13. století (Durdík 1993, 73). Ani písemné, ani žádné jiné dostupné prameny nenasvědčují zeměpanskému původci hradu, a nezbývá než doufat, že obohacení dnešního stavu poznání přinese kýžená adekvátní publikace zdejšího archeologického výzkumu.



Aktualizováno Středa, 23 Únor 2011 09:06
 
© Copyright www.hradosek.cz • Všechna práva vyhrazena. Bez souhlasu autora je jakékoli užití fotografií či textů zakázáno.