Hlavní strana Historie Zdrojové texty Nad počátky hradů české šlechty - Lichnice v železných horách
Nad počátky hradů české šlechty - Lichnice v železných horách PDF Tisk Email
seznam článků
Nad počátky hradů české šlechty
Krašov
Říčany a Vimburk
Jindřichův hradec, Rýzmburk, Lichnice
Rýzmburk
Lichnice v železných horách
K typologickým a sociálním souvislostem počátků českých šlechtických hradů
Prameny
Poznámky pod čarou
Všechny strany
Lichnice v Železných horách vstupuje do psané historie roku 1251 v predikátu Smila z Lichtenburka (CDB IV, č. 220). Vysvětlení, že představa o zeměpanském původci hradu nemá žádné historické opory, bylo již podáno několikrát (Klápště 2003; Urban 2003, zejm. 57–61). Zbývá tedy stavební podoba hradu, zejména dispozice, jejíž charakteristika podle T. Durdíka prozrazuje zeměpanského stavebníka 1. poloviny 13. století (nejpodrobněji Durdík 1991, 59–61).

Nedávno byla Lichnice předmětem názorové výměny mezi T. Durdíkem na straně jedné a J. Frolíkem a J. Siglem na straně druhé, ktěří se nemohou shodnout na tom, co vlastně nalezli malým terénním výzkumem a průzkumem zdiva v jihovýchodním hrotu hradní dispozice: zda trojúhelný objekt, nebo obytnou válcovou věž s břitem.19 J. Klápště tuto diskusi hodnotí jako „spletitou“ a „mimoběžnou“, je však třeba poukázat na otázku samotné existence věci, o niž zde běží. Obě diskutující strany se vlastně rozcházejí pouze v tom, zda zadní strana objektu byla rovná či zaoblená, což by mělo být důležité pro oprávněnost či nepřijatelnost jeho klasifikace jako věže; v poslední fázi debaty ale T. Durdík vyjádřil názor, že šlo o věž bez ohledu na tento detail (Durdík 2000b). Existence obytné věže, kterou by bylo možno datovat před zlomový rok 1251, je důležitá pro „kastellologickou“ koncepci, jež na větším počtu staveb tohoto druhu zakládá svou hypotézu královského původu Lichnice. Není však jasné, odkud diskutující archeologové berou jistotu, že vykopaný jižní břit (jak lze nalezený útvar zřejmě klasifikovat v jeho základové partii, přičemž údajné datování do 13. století je ovšem třeba lépe zdůvodnit: srov. Klápště 2003) konstrukčně a chronologicky souvisí s fragmentárně dochovanou částí stavby na druhé straně mladší štítové zdi, a hlavně jak souvisí s úseky obvodové zdi hradu. Z rozsahu archeologické sondy (Frolík – Sigl 1993) i z rozsahu nadzemních partií zdiva je zřejmé, že k prokázání těchto souvislostí nedošlo (obr. 21; 22). A priori se tedy existence těchto souvislostí pokládá za nepochybnou. Zcela jasně to prozrazuje T. Durdík, když sice správně uvádí, že „poznání komplikovaného stavebního vývoje hradu výrazně ztenčuje fragmentárnost jeho zbytků zkomolených při nedávných i současných památkových úpravách“, ale vzápětí bez zdůvodnění konstatuje, že „z prvé fáze nepochybně pochází hlavní obvodová hradba, do níž byla v severovýchodním nároží zavázána mohutná okrouhlá plochostropá obytná věž a další, analogická, avšak mohutným břitem opatřená, nově zjištěná stavba stávala i v nároží jihovýchodním“ (Durdík 1999, 332).

Podporou hypotézy zeměpanského původu hradu má být rozlehlá trojstranná dispozice, v jejíchž rozích měly stát nejméně dvě obytné věže (obr. 21). Torzo hlavní z těchto věží vévodí severovýchodnímu nároží. I když tato stavba skutečně utrpěla novodobými úpravami, shledáváme již při zběžné prohlídce, že její válcové těleso nelze v rozporu s dosavadními názory hodnotit jako dílo jedné stavební fáze, natož s oprávněním datace do 1. poloviny 13. století (srov. obr. 21). Na severní až severovýchodní straně vnějšího pláště zdiva je jasně patrné, že byla vystavěna samostatně a jednolitě od dnešní úrovně terénu až ke koruně včetně své dolní kónické a v půdorysu tupoúhle se lomící části, která měla přispívat ke stabilitě věže. Současnost této skarpy s vlastním segmentem uvedené části věže prokazují i více než 4 m hluboké původní otvory po trámech, které sloužily jako lešení v době výstavby, zároveň ale také jako trvalá výztuha. Ztužující trámy zde byly použity rovněž v jádru zdiva. 20 Plášť věže plynule přechází na dochovanou část severní hradební zdi, jež je tedy současná (obr. 23 až 26). Charakter zdiva této strany věže, a to včetně vnitřního pláště, nasvědčuje příměsí pískovce, cihel a zlomků pálené střešní krytiny vzniku v pokročilejší fázi existence hradu. Jiný vzhled a strukturu líců má vnější plášť východní části věže, kterou je možno pokládat za relativně starší. Nenacházíme zde řady otvorů po dřevech a také horizontální vrstvy zdiva jsou vzájemně odděleny odlišným způsobem. Rovněž zobrazení a fotografické snímky z doby před rekonstrukčními pracemi hradu ve 30. letech 20. století zřetelně nasvědčují tomu, že tato část věže pocházela z jiné doby než část severní (obr. 24; 25).21 Na základě těchto zobrazení přichází v úvahu i možnost, že východní část byla pozůstatkem věže, jejíž půdorys se poněkud lišil od dnešního stavu. Složitějšímu vývoji a četným změnám nasvědčují také další detaily věže, jako směr trhlin patrný ze starých snímků, nepravidelnosti půdorysu a pláště interiéru, nestejný způsob navázání hradeb na jihu a západě, rozdíly ve vnitřní struktuře zdiva atd. Upozornit je třeba také na přímo probíhající východní trnož věže, který plynule navazuje na hradební zeď, a na existenci takovéhoto trnože rovněž na straně jižní a západní (na západě je zřetelně provázán s hradební zdí). Zdá se, že celá věž ve výsledné podobě vyrůstala z tohoto kvadratického soklu, který na severovýchodní straně tvořil jakýsi tupoúhlý klín.22 Při snaze o podrobnější vyhodnocení vývoje věže by bylo třeba pořídit její přesné zaměření a provést stavebně- historický průzkum, vycházející ze studia archivní dokumentace. Zatím lze pouze konstatovat, že absolutní i relativní chronologie věže ve vztahu k dispozici hradu je nejasná, stejně jako její vnitřní uspořádání a funkce. Věž prošla složitějším stavebním vývojem, který se týkal – zřejmě v důsledku destrukce severní části – i jejího půdorysu.

 

Obr. 21. Lichnice, hrad.

Obr. 21. Lichnice, hrad. Půdorys podle T. Durdíka (1999, 333). Černě vyznačeno zdivo, které T. Durdík datuje do 13. století. Na jižním hrotu dispozice zakreslen „břit“, nalezený při archeologickém výzkumu (srov. obr. 22). — Abb. 21. Lichnice, Burg. Grundriß nach T. Durdík (1999, 333). Schwarz gekennzeichnet das Mauerwerk, welches T. Durdík in das 13. Jahrhundert datiert. An der südlichen Spitze des Disposition ist ein „Schnabel“ eingezeichnet, die bei der archäologischen Forschung entdeckt wurde (vgl. Abb. 22).

 

Na základě uvedených poznatků o severovýchodní věži se krátce vraťme k diskutované jižní výspě hradu. Jistě stojí za úvahu, zda v půdorysu zjištěný ostroúhlý útvar, charakterizovaný archeology jako břit, měl stejný tvar také ve vyšších partiích a zda je skutečně průkazný jeho vznik ve 13. stole tí. Negativní otisky a fragmenty zdiva na straně dovnitř hradu nelze přes všechny pokusy o výpočty ao rekonstrukce průběhu stavebních úprav v těchto místech jednoznačně vyhodnotit jako doklady existence věže, což ukazuje především dnešní stav po částěčné destrukci, který svědčí o bezvýchodnosti zmíněné letité diskuse mezi archeology. O segmentovém fragmentu zdiva ve vyvýšené úrovni nemůžeme bezvýhradně tvrdit, že je negativem zaobleného interiéru údajné věže.23 Jak již bylo uvedeno výše, nebyla především prokázána vzájemná konstrukční a chronologická jednota nalezeného břitu, údajné zadní (severní) zdi věže a obvodových hradeb. Právě nejblíže dochovaný úsek hradební zdi na západní straně, který T. Durdík bez vysvětlení datuje do 1. stavební fáze 13. století (srov. obr. 22 nahoře), obsahuje podíl příměsi cihelného materiálu, který obecně bývá indicií původu zdiva v pozdějších obdobích existence hradu, kdy byl k dispozici materiál pro druhotné využití.24

 

Obr. 22. Lichnice, hrad.

Obr. 22. Lichnice, hrad. Půdorys jižního nároží dispozice podle T. Durdíka (např. 2002, 60), se zakreslením „břitu“ nalezeného archeologickým výzkumem a s rekonstrukcí půdorysu domnělé věže. Křížkovaně vyznačeno zdivo připisované T. Durdíkem bez důkazu první stavební fázi. — Abb. 22. Lichnice, Burg. Grundriss der Südecke der Disposition nach T. Durdík (zB. 2002, 60), mit der Einzeichnung der bei der archäologischen Erforschung aufgefundenen „Schnabels“ und der Grundrissrekonstruktion des vermeintlichen Turmes. Mit Kreuzen gekennzeichnet das der ersten Bauphase zugeschriebene Mauerwerk.

 

Je třeba zdůraznit, že žádný z dochovaných úseků obvodové zdi hradu za dnešního stavu poznání nemůžeme bez pochyb spojovat se 13. stoletím, naproti tomu některé partie nasvědčují vzniku v pozdějších fázích výstavby. Stejně lze charakterizovat také dnešní vědomosti o ostatních prvcích hradní dispozice. Tvrzení, že „vrámci české hradní produkce 13. století se Lichnice jednoznačně vymyká z kontextu šlechtických hradů“, založil T. Durdík právě na velké rozloze její dispozice a vyšším počtu věží, určených k obývání (Durdík 1991, 57). Tyto údajné typické znaky Lichnice jsou však neprokázané.

Závěrem je třeba zastavit se ještě u hradů, které podle „kastellologické“ koncepce mají být lichnické dispozici podobné a jejichž původ má být natolik jistý, že opravňují k tomuto srovnání. Zjišťujeme, že těmito „vzory“ jsou právě Jindřichův Hradec a Rýzmburk (zde jde tedy o důkaz kruhem) a Křivoklát se Zvíkovem, jejichž současné poznání neumožňuje ve většině případů o relativní chronologii nárožních věží a hradeb vyslovit jednoznačné soudy. Skutečnost, že dispozice uvedených hradů díky terénu vycházejí z trojúhelníku, má pro srovnávání rovněž malou váhu.

 

Obr. 23. Lichnice, hrad.

Obr. 23. Lichnice, hrad. Věž v severovýchodním nároží, pohled od západu. Foto V. Razím 2003. — Abb. 23. Lichnice, Burg. Turm an der Nordostecke, Blick von Westen. Foto V. Razím 2003.

 



Aktualizováno Středa, 23 Únor 2011 09:06
 
© Copyright www.hradosek.cz • Všechna práva vyhrazena. Bez souhlasu autora je jakékoli užití fotografií či textů zakázáno.