Hlavní strana Historie Zdrojové texty Nad počátky hradů české šlechty - Poznámky pod čarou
Nad počátky hradů české šlechty - Poznámky pod čarou PDF Tisk Email
seznam článků
Nad počátky hradů české šlechty
Krašov
Říčany a Vimburk
Jindřichův hradec, Rýzmburk, Lichnice
Rýzmburk
Lichnice v železných horách
K typologickým a sociálním souvislostem počátků českých šlechtických hradů
Prameny
Poznámky pod čarou
Všechny strany
Poznámky pod čarou

1) K užívání predikátů souhrnně Žemlička 2002, 369–370. Při úvahách nad svědeckými řadami listin, jejich konkrétní datací a uvedenými místy vydání nelze nepochybovat nad tím, že v okamžiku zlistinění ústně a třebas i v jiném místě dojednaného aktu byli vždy přítomni všichni svědci, a měli tak možnost „kontroly“ svého predikátu. Zvláště v prostředí nižší šlechty v daném období, kdy její zájem na písemných právních aktech byl všeobecně velice nízký (např. Šebánek – Dušková 1963), musíme být skeptičtí (seznam studií J. Šebánka a S. Duškové k diplomatice doby přemyslovské nejnověji uvádí Žemlička 2002, 883). Speciální je otázka, jaké konkrétní postavení a osobní angažovanost měli nevýznamní klienti svědčící na listinách světských a nižších duchovních feudálů. Zpět do textu.

2) Přenášení jmen tímto způsobem nebylo výjimečné (obecně k tomu Žemlička 2002, 247–249, pro vesnice v okolí Plas Charvátová 1985). Zpět do textu.

3)  Jednoznačnou etymologickou interpretaci vztahu toponym Krašov : Krašovice zřejmě nelze podat. Zeměpisně a druhově nejbližší analogií je hrad Týřov a sousední ves Týřovice, u nichž se předpokládá, že ves byla pojmenována podle hradu (Profous – Svoboda 1957, 412–413). Zpět do textu.

4) Na existenci takových možností upozorňuje nově V. Vaníček (2002a, 390) na příkladu Vítka ze Skalice, jenž užíval i dalších predikátů – např. z Krumlova, i když tento hrad vlastnili jeho bratranci. Zpět do textu.

5) Je třeba zdůraznit, že Theodericus z Krašovic (stejně tak Detricus z Hunčic) se v dochovaném diplomatickém materiálu vyskytuje výhradně jako svědek na listinách vydaných ve prospěch plaského kláštera. Vždy se řadí mezi posledními svědky, kteří nemají vztah ke královskému dvoru, ale k regionu kolem Plas.

6) Výhodná poloha hradu, z níž bylo možno do značné dálky ve dvou směrech kontrolovat dění v říčním údolí, však mohla vést k umístění nějakého objektu, zejména se strážní funkcí, ještě před vybudováním dochovaného hradu. Tuto možnost je třeba respektovat při úvahách nad výpovědí archeologie o počátcích hradu Krašova.

7) Smysl věže jako izolovaného posledního útočiště podporuje také mimořádně vysoko umístěný vstup do jejího 1. patra na jihozápadní straně. Podoba prostého portálku s půlkruhovým záklenkem a s drobným pravoúhlým odstupněním na hraně bývá – zřejmě správně – pokládána za doklad románského stáří věže (obr. 8).

8) Uměleckohistorické datování sedile v průjezdu 1. brány odpovídá nejspíše 3. čtvrtině 13. století (Kuthan 1994, 169).

9) Sedláček 1923, 169; Durdík in: Durdík – Klápště 1992; Durdík 1999, 407–408.

10)  Novotný 1937, 293; Menclová 1972a, 198; Klápště in: Durdík – Klápště 1992; Vaníček 2000, 444–445; Velímský 2002, 75. Pro pořádek je třeba vyjádřit nesouhlas s tvrzením, že D. Menclová přejala představu, že Boreš budoval Rýzmburk jako královský (srov. Durdík in: Durdík – Klápště 1992; Velímský 2002, 75, pozn. 25). Z textu D. Menclové (1972, 198) takovýto názor nevyplývá, autorka se spíše přiklání k opačné variantě, pouze se nesnaží věc jednoznačně rozhodnout.

11) Téměř všechny listiny, kde se vyskytuje Boršovo jméno (Klápště 2003, tab. na s. 792), jsou vydány panovníkem a Boreš zde figuruje jako svědek. Výjimky, kromě pojednávané listny z roku 1264, představují pouze listiny z roku 1267 a 1275 (CDB V, č. 500 a 796), které Boreš vydává v Dlouhé Loučce a na Rýzmburku ve prospěch své fun- dace augustiniánského konventu u Krasíkova poblíž Moravské Třebové. Obě zřejmě psal jeho písař, který přitom použil jen prostou intitulaci složenou z osobního jména a predikátu.

12) Nedůslednost v používání titulů je v listinách poměrně častým jevem. K nejnázornějším příkladům patří dvě listiny vydané v Plasech jediného dne 2. 7. 1263 (CDB V/1, č. 386 a 387). Mezi svědky jsou v první listině uvedeni Burchardus de Clingenberg a Herkenbertus de Starkenberg, ve druhé listině je Burchardus se stejným predikátem, ale Herkenbertus s funkcí „burchravius“. Burchardus (Purkart z Janovic) byl na královském Zvíkově samozřejmě purkrabím. Naproti tomu v listině vydané v Neuburg u Pasova roku 1274 (CDB V/3, č. 1639) se uvádí svědek Zabissius castellanus in Valchenstain, tedy Záviš z blízkého Falkenštejna, o jehož svobodném vlastnictví hradu nejsou pochybnosti. Jako méně pravděpodobnou bychom snad ve vztahu k Boršově vlčnovské a Závišově neuburské titulatuře mohli uvažovat možnost, že diktátor pod pojmem castellanus mínil obecný význam, který lze přeložit jako „obyvatel hradu“.

13)  Na konkrétní podobu vnějšího hradebního okruhu Rýzmburka, charakteristickou absencí ochozu, poukázal a předatování ne dříve než na konec 13. století navrhl I. Lehký (1993). Nezávisle F. Gabriel upozornil ve svém nepublikovaném stavebněhistorickém průzkumu hradu na samostatnost vnějšího hradebního okruhu vůči hradnímu jádru, a z tohoto důvodu navrhl jeho datování do 1. poloviny 15. století (za tuto informaci děkuji F. Gabrielovi).

14)  K vývoji kláštera během 13. století např. Kuthan 1994, 261–272; Líbal 2001, 302–308.

15)  Otvor pokládala za vchod na eventuální ochoz D. Menclová (1972, 201), J. Kuthan (1994, 274) jej však označil za okno s půlkruhovým záklenkem. D. Menclová mylně rekonstruovala ochoz tak, že zároveň již nesl střechu věže (Menclová 1972, 202), což vzhledem k existenci dalšího podlaží není možné (tuto rekonstrukci převzal T. Durdík, např. 1999, 408).

16) Na tuto skutečnost upozornil již T. Durdík 1999, 408.

17) Zavádějící je publikování velmi nepřesného plánu hradu od D. Menclové (Durdík 2002, 73) za situace, kdy existuje nesrovnatelně přesnější plán I. Lehkého (1993, 235; obr. 9).

18) V literatuře se uvádí, že loď byla zaklenuta dvěma (Menclová 1972, 201–202; Kuthan 1994, 275) nebo třemi (Líbal 2001, 435) poli, soudíme však, že zde byla spíše čtyři pole.

19) Literaturu této diskuse uvádí J. Klápště (2003, 798).

20) T. Durdík (1991, 60) na podporu velkého stáří „prvé fáze“ hradu Lichnice uvádí prokládání zdiva dřevěnými trámy, které podle něj „může být chápáno i jako určitá reminiscence na způsob stavby valových opevnění starších hradišť“, přičemž odkazuje na užití dřev ve zdivu velké věže hradu Křivoklátu. Tato technologie se však běžně užívala během celého středověku (lze ji sledovat také na řadě hradů z různých dob) i v následujících obdobích (souhrnně o smyslu výdřev nejnověji Škabrada 2003, 40–41).

21) Odkazujeme na snímky v albu fotografií z 20. a 30. let 20. století vztahujících se k vyklizovacím a rekonstrukčním pracím na Lichnici, uloženém v Městském muzeu v Čáslavi (MLP 2756, ing. Frič, album hradu Lichnice). Za možnost prohlídky dalších snímků děkuji J. Burešovi (srov. pozn. 24).

22) Dosud prezentované půdorysy hradu tento a další detaily zcela pomíjejí (srov. obr. 21).

23) Na ošidnost interpretace mnoha částí zdiva a jejich líců na hradě názorně poukazuje úzký fragment dnes zaniklého nádvorního líce údajné jižní věže, o němž J. Frolík a J. Sigl soudí, že byl v půdorysu přímý, zatímco T. Durdík se snaží matematickým výpočtem prokázat možnost, že byl segmentový (Durdík 1994, 69). Fotografická dokumentace z doby oprav ve 30. letech 20. století (srov. obr. 27) ukazuje, že tento velmi nepravidelný a krátký fragment líce byl tehdy doplňován, nově vyspárován, a opravy se evidentně týkaly i okolního jádra zdiva.

24) J. Frolík a J. Sigl (1993, 119–120) na základě svého archeologického výzkumu a dalších souvislostí uvažují vznik štítové zdi na jižní výspě hradu nejspíše v průběhu třicetileté války. Dendrochronologický průzkum, provedený v souvislosti s posledními opravami hradu v roce 2002 (J. Kyncl, znalecký posudek č. 238–25/02), však datoval zbytky dřev (datum skácení) samonosného lešení v této zdi do rozmezí let 1520–1522. Analyzovány přitom byly 3 samostatné kusy jedlových dřev z různých míst zdiva. Vzhledem k účelu dřevěných kulatin můžeme vznik štítové zdi klást asi do 1. poloviny 20. let 16. století (za upozornění na existenci průzkumu děkuji T. Kynclovi z Botanického ústavu AV ČR a J. Burešovi z Ekocentra Paleta Pardubice).

25) Ani důvody, na jejichž základě byla zřícenina označena T. Durdíkem za „zavřený hrad“, nelze přijmout, neboť původní úroveň terénu a detaily zdiva, které toto tvrzení mají dokazovat, nasvědčují opaku. Vyplývá to především z rekonstrukce úrovně terénu v době existence hradu (úroveň skalního povrchu je dobře zřejmá v jádru zdiva severovýchodní strany) a ze stavební podoby jihozápadní budovy (kde nelze souhlasit s tím, že nádvorní zeď vystupuje nad dnešní terén patrně až v úrovni podstřešního patra – např. Durdík – Sušický 2000, 115). Lze rovněž vyjádřit nesouhlas s tvrzením, že šikmá spára ve fragmentu zdiva na severovýchodě patří původnímu štítu (srov. Durdík – Sušický 2000 a cit. literaura).

26) Představa o rozlehlém stavebním počinu Benešoviců na Staré Dubé by neměla být ovlivňována opevněným podhradím, zv. Odranec, jehož stáří je nejasné.

27) Na tuto skutečnost bylo jen v poslední době poukázáno již vícekrát (např. Wihoda 2001; Razím 2002).

28) Na velká staveniště dalších Boršových hradů upozorňuje J. Klápště (2003, 794, s odkazem na další literaturu). Módní německé jméno Rýzmburk mohlo být nadsázkou (Klápště 2003, 793), také se v něm ale může odrážet mimořádná terénní konfigurace, kterou tento horský hrad využil.



Aktualizováno Středa, 23 Únor 2011 09:06
 
© Copyright www.hradosek.cz • Všechna práva vyhrazena. Bez souhlasu autora je jakékoli užití fotografií či textů zakázáno.